Wagnerův Ring poprvé v Národním divadle Společnost Richarda Wagnera Praha, řádný člen Richard Wagner Verband International

Na jevišti Národního divadla v Praze zazněl poprvé v historii Prsten Nibelungův Richarda Wagnera. A to kompletně, od motivu Rýna v předvečeru, až po závěrečnou apokalypsu při české premiéře Soumraku bohů.

Národní divadlo, vědomo si dobře svých možností v oblasti vhodných hlasů, zvolilo koprodukci s Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf / Duisburg a samo kromě historické budovy nabídlo též orchestr, sbor v posledním večeru a oktet valkýr.

Celkový dojem byl vynikající! Můžeme pochopitelně mít (a máme) připomínky ke scéně, kostýmům a režii; byla zde patrna určitá neorganičnost a místy nepochopitelná diference mezi jednotlivými scénami, nicméně ani jeden z mnoha obrazů inscenace nebyl směšný nebo urážející.

Vítězně ovšem prošlo Národním divadlem hudební provedení. John Fiore si s orchestrem tzv. padl do oka a dovedl toto těleso k výkonům, stojícím rozhodně na horní hranici jeho možností, ve které jsme, upřímně řečeno, ani nedoufali. Drobné chyby, zejména u dechových nástrojů, nešlo sice přeslechnout, ale můžeme je zaznamenat např. i v Drážďanech nebo ve vídeňské Státní opeře. Sám dirigent zná dílo naprosto dokonale a jeho hudební výklad nemá daleko k určitému ideálnímu pojetí.

Samostatnou kapitolou je pak pěvecké obsazení. Všichni protagonisté Wagnera ovládají, mají s ním bohaté zkušenosti, převážně prověřené festivaly v Bayreuthu i předními evropskými scénami a je pro ně evidentní radostí dopřát pražskému publiku, vyhládlému po Wagnerově díle, alespoň krátkodobé potěšení ze svých výkonů.

Naše divadelní veřejnost, Wagnerovi tradičně spíše nenakloněná, bude jistě kritizovat důsledky tohoto projektu. Náročnost časová, prostorová i finanční, vedoucí v podstatě k uzavření ND ostatní produkci na několik týdnů, se jistě leckomu nelíbí, ne však milovníkům a příznivcům Wagnerovy hudby. Ti jsou nuceni cestovat stovky kilometrů daleko a platit desítky EUR za to, aby mohli vidět na scéně Wagnerovy opery, tuto nedílnou součást repertoáru každého většího (v Německu dokonce i provinčního) operního divadla. A nyní měli možnost ve dvou oficiálních cyklech a jednom cyklu veřejných generálních zkoušek vychutnat si celé toto monumentální veledílo. Za několik set korun a tady, v hlavním městě, na naší první scéně, aniž by je po skončení večera dělilo 300 - 400 km od domova.

Není pravda, co píše část naší hudební kritiky, že normální člověk se do divadla nemohl dostat. Včasní objednatelé měli vstupenky k dispozici již loni v říjnu, a kdo se vydal po 1.11. do pokladny, uspěl rovněž. Ale i Ti, kteří nechali vše na poslední chvíli, měli možnost si lístky zakoupit. Pravda, spíše ty dražší, ale za 80 EUR by ve Vídni, v Mnichově nebo v Berlíně seděli ve II. - IV. pořadí, nikoliv v přízemí!

Zle a falešně pak vyznívají stížnosti novinářů, že jim do divadla nebyl umožněn přístup. Pravda je taková, že jim nebyl umožněn vstup zdarma, což bývá obvyklé. Avšak po tom, co bylo možno vidět na tiskové konferenci k zahájení projektu, kde se většina (ne všichni!) zajímala daleko více o pohoštění, než o provedení Ringu a vernisáž výstavy plakátů, lze tomuto počinu vedení ND pouze zatleskat. Dostalo se tak na více vážných zájemců o Wagnerovo dílo, po čemž ostatně sami novináři volali, a opravdoví zástupci médií si mohli vstupenky zakoupit, jako kdokoliv jiný nebo jim je mohla zaplatit jejich redakce........

Na závěr je třeba zásadně vyzdvihnout tento unikátní dramaturgický počin opery Národního divadla, který bude jak přes jízlivé a nepřející, tak i věcně správné připomínky kritiky a hudební veřejnosti nesmrtelně zapsán do historie naší první scény a nikdo nikdy už jej odtud nemůže vymazat.

Luděk  Patrák