Wagner a Tolkienův Pán prstenů Společnost Richarda Wagnera Praha, řádný člen Richard Wagner Verband International

Tolkienovský boom se u nás masivně objevil teprve na počátku devadesátých let, kdy konečně jeho veledílo – trilogie Pán prstenů – mohlo vyjít česky (do té doby byl u nás přeložen pouze jeho pohádkový předchůdce Hobit), ve světě nastal však jeho kult již na počátku let šedesátých, kdy se objevilo první brožované (a tedy i levnější) vydání třináctisetstránkové knihy, která poprvé vyšla v letech 1954-1955 (Hobit v roce 1937). V současnosti se pak zájem o Tolkiena obnovil či spíše ještě zvýšil v souvislosti s uvedením grandiózní a svým rozsahem ojedinělé filmové adaptace, rozvržené na tři roky – první díl byl uveden vloni, druhý letos (česká premiéra 16.1.2003) a třetí opět za rok. V souvislosti s tím vyšla česky celá trilogie znovu (v krásně ilustrovaném vydání) a objevila se nebo se ještě objeví i řada publikací nejen od Tolkiena, ale i o Tolkienovi a jeho životě a díle. Na jednu velice zajímavou knihu bych zde rád upozornil, protože se mj. dotýká i Richarda Wagnera – a hned tedy vysvětlím ono možná zvláštní a zarážející spojení v titulu tohoto článku.

Studii Tolkien: Zákulisí Pána prstenů (vydalo Argo, Praha 2002, přeložila Stanislava Pošustová) napsal v roce 1972, tedy ještě za Tolkienova života, americký spisovatel fantazijních románů Lin Carter (1930-1988). V této čtivé a zajímavé knize se autor nejprve stručně zabývá životem a tvorbou J.R.R.Tolkiena (1892-1973) a růstem popularity jeho díla, a poté převypráví děj Hobita a celé trilogie, aby se pak v druhé polovině knihy zaměřil na určení žánru, autorovu teorii pohádky, fantastično v antickém eposu, v chansons de geste a ve středověkém rytířském románu, na Tolkienovy předchůdce i pokračovatele (k nimž sám Carter patřil a v knize se tím nijak netají), a následně pak zkoumá vlivy a prameny Tolkienova díla. A právě zde dochází k zajímavým závěrům: Tolkien totiž čerpal jména lidí, míst i věcí a různé klíčové motivy především v severských a germánských ságách, jimiž se inspiroval i Wagner. Např. téměř všechna jména trpaslíků, ale i čaroděje Gandalfa a hlavního hrdiny, hobita Froda, jsou převzata z nejznámější islandské ságy Edda.

Nyní mi dovolte citovat z kapitoly Motivy Příběhu o Siegfriedovi v Tolkienově trilogii: „V konečné podobě pověsti o Siegfriedovi, kterou obdržela z ruky Richarda Wagnera, upoutá naši pozornost několik motivů. Patří mezi ně:

  • Drak střežící poklad.
  • Kouzelný prsten, který dává tomu, kdo jej nosí, velkou moc, ale nese s sebou smrtící prokletí.
  • Talisman propůjčující neviditelnost, spojený s pokladem.
  • Zabití draka umožněné nechráněným místem na jeho prsou.
  • Zlomený meč, který je znovu skut.
  • Hádka dvou trpaslíků nebo dvou obrů o Prsten, vedoucí ke smrti jednoho z nich.
  • Zlý malý trpaslík, který vlastnil Prsten, je jím dohnán k šílenství, zkažen a nakonec je kvůli němu zabit.
  • Fakt, že prokletí Prstenu přináší nejen smrt, ale i jistý mravní úpadek nebo lačnost po majetku všem, kdo jej nosí.“

Všech těchto osm nám známých motivů z Prstenu Nibelungova se skutečně objevuje v Tolkienově vyprávění v Hobitovi a v Pánu prstenů. Carter dále uvádí, že některé motivy, např. boj mezi Alberichem a Mimem o Prsten, se v této podobě objevuje pouze ve Wagnerově zpracování siegfriedovské pověsti; takže můžeme konstatovat, že veliký operní skladatel inspiroval vedle mnoha jiných také velkého vypravěče fantastických příběhů. Jelikož jistě ne každý ctitel Wagnera je také ctitelem Tolkiena, jsem rád, že jsem na tuto zajímavost a na Carterovu knihu mohl upozornit.


Milan Šilhan