Vlastnictví Prstenu Společnost Richarda Wagnera Praha, řádný člen Richard Wagner Verband International

Od okamžiku, kdy Alberich nechá ukout zlatý prsten (mezi R-i a R-iii), změní se do konce celého dramatu vlastníci Prstenu devětkrát. Na následujících řádcích přinášíme jejich posloupnost. Jevištní poznámky a úryvky libreta jsou převzaty z překladu H. Karlacha (Richard Wagner: Prsten Nibelungův, SOP, 2002, Praha).

 

1.         Alberich (R-iii) Poté, co se Alberich na konci R-i zřekne lásky, aby získal kouzelnou schopnost ukovat prsten z ukradeného zlata, objeví se s Prstenem na prstě na začátku R-iii, když za sebou vleče nešťastného Mimeho. Později v té samé scéně, aby Wotanovi a Logemu dokázal svou moc, sejme si Prsten, políbí ho, výhrůžně jej napřáhne a rozežene Nibelungy: „Chvěj se a třes se, armádo krotká: na slovo poslechneš prstenu pána!" Polekaní Nibelungové se s křikem rozutečou.

 

2.         Wotan (R-iv) Když získá zlato a Tarnhelm od spoutaného Albericha, nevěnuje pozornost Nibelungě děsivé hrozbě a „s divokou silou oderve Alberichovi z prstu zlatý kroužek". Poté si Wotan Prsten zamyšleně prohlíží: „Konečně mám, co mě povznese, přemocného pána mocných!"

 

3.         Fafner (R-iv) Wotan poslechne Erdino varování, aby se Prstenu vzdal, a přihodí prsten k ostatnímu zlatu: „Obři, vemte si prsten!" Fafner začne soukat poklad do rance.

 

4.         Fasolt (R-iv) Fasolt se obrací na bohy, aby dohlédli na to, že se s ním bratr spravedlivě rozdělí, ale Loge mu odvětí: „Jen ať si poklad uchvátí! Ty si však podrž prsten!" Fasolt se na bratra vrhne a „Fafnerovi prsten vyrve". Fafner zvolá: „Dej ruku pryč! Prsten je můj!"

 

 5.        Fafner (R-iv) Nato Fafner uhodí Fasolta kyjem a „zmírajícímu Fasoltovi vyrve prsten". Fasolt umírá, Fafner se na něj obrátí: „Teď mžourej si klidně po Freie, kroužku už nikdy se nedotkneš!" Fafner „strčí prsten do pytle, a bezstarostně a poklidně tak shrábne celý poklad".

 

6.         Siegfried (S-2-iii) Na konci S-2-ii Siegfried zabije Fafnera a od lesního ptáka se dozví, že uvnitř Fafnerovi sluje najde poklad, Tarnhelm a prsten, který z něj učiní vládce světa. Siegfried vystoupí v S-2-iii ze sluje s Tarnhelmem i prstenem a zamyšleně praví: „Jak jste mi k užitku, to já nevím, ale vzal jsem vás z hromady toho zlata, že vnukla mi to dobrá rada. Tak buďtež mi ozdoby ty svědky onoho dne; ty trety ať připomínají mi, že Fafnera v boji jsem skolil, však bát jsem se nenaučil."

 

7.         Brunnhilde (GD - prolog) Když Siegfried opouští Brunnhildu, aby vyrazil do světa, sejme prsten a podá ho Brunnhildě: „Pokud tě, nejdražší, nechám tu pod svaté výhně ochranou, za tvé runy ti dám výměnou tenhle prsten." Brunnhilda si nasadí prsten a zvolá: „Po ničem jiném tak nebažím. Za ten prsten si vezmi i koně!"

 

8.         Siegfried (GD-1-iii) Siegfried pomocí Tarnhelmu získá podobu Gunthera, aby pro něj získal Brunnhildu za ženu. Brunnhilda „hrozebně napřáhne ruku, na níž má Siegfriedův prsten" a zvolá: „Měj strach z toho znamení! Nedonutíš mě k hanbě, dokud mě chrání ten prsten!"

 

9.         Brunnhilde (GD-3-iii) Brunnhilda „pokyne vazalům, aby zvedli Siegfriedovu mrtvolu a odnesli ji na hranici; zároveň stáhne Siegfriedovi z ruky prsten, prohlíží si jej," řkouc:„Co jsem zdědila, beru si k sobě. Prokletý kroužku! Strašný prstene! Tvé zlato teď mám, leč odvrhnu je." Navlékne si prsten.

 

10.       Dcery Rýna (GD-3-iii) Když Brunnhildu (a Siegfrieda) pohltí plameny, Rýn se vylije z břehů. V jeho vlnách se objeví dcery Rýna. Hagen za nimi skočí do vody, ale je stažen do hlubiny. „Flosshilda, která plave před ostatními dvěma, s jásotem zvedá vydobytý prsten do výše." Na obzoru hoří rudá záře. V jejím odrazu dcery Rýna plavou v nyní již klidnějších vodách řeky, která se opět vrátila do svého koryta, a vesele si pohrávají s Prstenem.

 

Vysvětlivky:

R - Rheingold, S - Siegfried, GD - Gotterdammerung

1,2,3 - jednání

i, ii, iii, iv - scény

 

 

Připravil Martin Nejedlý podle publikace J.K. Holman: Wagner's Ring: A Listener's Companion and Concordance, Amadeus Press, 1996, Portland