Neuenfelsův Lohengrin v Bayreuthu 2010 Společnost Richarda Wagnera Praha, řádný člen Richard Wagner Verband International

Jedním z největších operních klišé je nepochybně Wagnerův Lohengrin. Rytíř s labutí (někdy i na hlavě – viz film Tajemství hradu v Karpatech Oldřicha Lipského z roku 1981) se postupem času stal sám o sobě karikaturou a svatební pochod z 3. dějství jako samostatné klišé žije vlastním (ne)kulturním životem. Snad za to může velká obliba této třetí Wagnerovy romantické opery od doby vzniku až dodnes, snad na Wagnerovy poměry relativně naivní příběh, jehož až pohádková šablonovitost v kombinaci s pompézní hudbou je snadným terčem pro kritiku všeho okázale romantického. Nebesy seslaný nadzemsky dokonalý rytíř, ctnostná panna, laskavý král a mocichtivý šlechtic manipulovaný manželkou – to vše jakoby ani nepocházelo z pera autora, jehož dílo si jinak spojujeme s myšlenkami čelních německých filosofů. Forma Lohengrina rovněž svádí k rychlému odsouzení. Ačkoliv je Wagner znám jako velký operní reformátor, v Lohengrinovi nalezneme celou řadu uzavřených čísel – árií, duet a ansámblů – založených na jasně vymezených, srozumitelných a někdo by řekl líbivých melodiích. Zhruba polovinu času navíc na scéně hloupě postává sbor (brabantské vojsko v plné polní) a v nejlepší smetanovské tradici udiveně komentuje nekomplikované dění na scéně.

Kompletní článek v souboru doc - ke stažení

Denisa Valterová